Mateo: Ahoj, to jsem rád. A už sis
aspoň trochu vymyslela jak chceš bydlet?
Já: No..ráda bych útulný
domek…ale není tu ani internet abych si vybrala nábytek..
Mateo: Hele já mám známýho a ten
dost dělá do počítačů..mohl by ti pomoct. Chceš aby přijel?
Bude u tebe do hoďky.
Já: Jé, to bych byla ráda. A
nechceš už rovnou přijet i ty?
Mateo: Já jsem zrovna na chatě,
ale pro bývalý studentky cokoli.
Já: Už se těším, za hodinku u
mě, děkuju.
Mateo: Okej, zatím ahoj…
Já: ahoj…
O hodinu později:
„Ahooj, jak jde život? Pořád
sám?“ Mateo: „ahoj, no…tak kdo by chtěl 34 letýho týpka?“
Já: „Co já vím?...spousta lidí“ Ještě chvilku jsme
pokecali, seznámil mě s Alejandrem…to je ten přes compy.
Který mi zřídil internet i s wi-fi. Jsem mu vděčná! Bez
internetu ani ň. Po 20 hodině jsme se rozloučili s Alejandrem
a zůstali jsme jen já a Mateo.
Prohlíželi jsme web ikei. Mám ten
obchod ráda, není drahý a má hezké věci. Vybrala jsem si
levnou postel „Leirvik“ pro dva, hnědo-bílé povlečení a
spooustu polštářků. Stěny jsou použitelné a celkem pěkné,
nechci je předělávat. Do ložnice jsem si ještě objednala
obrovskou skříň „Elga“ se zrcadlem. Pak ještě takový ty
vánoční žárovičky a koberec.
Bylo asi jedenáct večer, když
jsem dokončila objednávku do ložnice…Oba jsme byli unavení a
mají to všechno dovézt zítra v 9 ráno. Sice se těším,
ale nevím jak jako vstanu…Nabídla jsem Mateovi
přespání…souhlasil. Tak jsme se vmáčkli na moji starou postel
a téměř okamžitě usli.
Žádné komentáře:
Okomentovat